Včera jsem přečetla manželovi jeden z mých blogů, kde mimo jiné chválím i cvičení s MaSkou.

Reagoval takto: Já vím, že cvičíš, ale proč lžeš, že cvičíš s maskou, tak jsem tě ještě nikdy cvičit neviděl. Na puse nikdy nic nemáš.

Tak jsem mu ukázala naši MASku Mudr. Marii Skalskou, se kterou cvičívávám. 
 
A proč si taková hezká ženská dává tak blbé jméno? Ukázala jsem mu jak přezdívka vznikla. Můj muž je muzikant a luštění křížovek, rébusů a různých přesmyček to pro něj není

V této souvislosti se mi vynořila jedna vzpomínka z mé praxe.
V hlubokém socialismu jsme na školách měli uskladněny protiplynové masky, které chodíval kontrolovat okresní pracovník CO (civilní obrany). Moje škola a školka jsou v jedné budově, vchod do školky byl blíž k hlavní silnici. Okresní pracovník vstoupil do MŠ a chtěl vidět masky.
Paní učitelka se nedůvěřivě optala masky?, opravdu? Kroutíc hlavou vešla do kumbálu přinesla masky pejska, kočičky, Červenou Karkulku, žabku, sukýnky a kalhotky na různá vystoupení. Teď zas nechápavě zíral pracovník CO.

CO masky byly uloženy ve škole v kabinetu, do kterého nešlo nic jiného dát, protože strašně smrděly.